Smutná láska

Prober mě k životu, nauč mě opět dýchat,
nechci si na mokrou tvář a na špatné chvíle zvykat.
Najdi si mě, veď mě, drž mě, protože potřebuji oporu,
potřebuji tebe jako andělskou podporu.
Když tu nikdo pro mě není, jsem tu sama pro sebe,
protože všichni kolem mě jsou uvnitř špatní
a jsou jako zatažené nebe.
Nemají city, jsou to chodící monstra plné nenávisti,
copak jsou všichni tak plní zlosti?
Buď tu se mnou aspoň ty, ty mi dáváš naději,
že svět je lepší,
protože když jsem s tebou,
je všechno hezčí.
Miluj mě, tvoř můj svět,
úsměv na mé tváři tu bude hned.
Jen mi musíš trochu věřit, věřit mi,
že tě miluji více, než cokoli na světě,
vidím tě všude, vidím tě v krásných barvách ve staré paletě.
Vím, že už to nikdy nebude jako tenkrát,
tenkrát v zimě, kdy jsi mě za ruku chytl,
políbil a já bych to opakovala stokrát,
stokrát bych ti říci chtěla, že s tebou zůstat jsem měla.
Noci s tebou strávené,
byli krásnější než růže v záhonu sázené,
sázené každá vedle sebe, vonící stejně.
Vrátit to zpátky je můj sen,
tehdy šťastná byla jsem,
nejšťastnější chvíle, které jsem zažila,
ale pak přišel zlom a já každou noc probrečela.
Teď se trápím den co den, ale najevo to nechci dát,
asi radši bych se měla smát.
Smát se, že život je krásný,
ale věř mi lásko, tak to není.