Neooriginálne haiku 2 / štvrtok

Krupiér usnul
závislý sám na sobě
ruleta hoří

Jiří Turner: To je v pohode, každý má iný vkus. Kritika mi nevadí a rozumiem tomu, ako to myslíš. Od toho tu tie komentáre sú :)

Přečetl jsem si haiku od pana Štrassera (znám jeho jiné literární počiny) a musím se ti omluvit za svůj poněkud příkrý komentář. Pokud renomovaný umělec něco takového vydá knižně, je těžké kritizovat amatérský pokus na psancích. Nenašel jsem v haiku pana Štrassera nic zajímavého, ani vtip, ani myšlenku, ani harmonii. Problém bude tedy asi ve mně, zcela mimo jsem já.

Háhá, to je možná mé první vtipné haiku! Mimochodem zítra očekávám kurýra (čo to je kuriééér?) s knížkami ka vánocům. Fakt se těším na tu fakt-uru.

Co je správné a co ne?
Vždyť i volné verše
byly kdysi nechtěné.

Jiří Turner: Neviem, možno. Nechce sa mi bádať, kde sú hranice tejto formy. Kde začína a kde končí. Ja som sa s haiku stretol prvý krát u Jána Štrassera. Jeho Hahaiku ma dostalo, napriek tomu, že nemá s pôvodnou formou skoro nič spoločné. Tu je o ňom článok: http://kultura.sme.sk/c/4345523/ked-cloveku-nieco-dojde-nemusi-b
yt-v-rozpakoch.html

1kor13:
Přišel jsem domů,
bylo právě pět večer.
Kočka ještě spala.

Je to také haiku? Je to také báseň?

Jiří Turner: znalec v žiadnom prípade nie som ani ja, ale pokiaľ mi je známe, tak haiku sa skladá z troch veršov, ktoré sledujú určitý jav. Tretí verš má byť kontrapunkt. Počet slabík je u nás zaužívaný 5/7/5, ale nie je to pravidlo. Moderné haiku má s pôvodným, japonským, dosť málo spoločné.

Přiznám se, že nejsem znalec haiku, ale žiji s tím, že celé toto básnické umění je založeno na zvukomalbě. A ať čtu, jak čtu, slyším jen zvuk, malba nikde...