:))

není nic těžšího nežli hledat sám sebe, ale také nic jednoduššího

inkognitowoman: Ale to jen zčásti. Ony ty síly jsou vyrovnané.

Ajdalas: Ve smutku se píše nejlíp.

Skvělá, vtipná, výstižná.. Nesedíme spole ve škole? Je mi to sakra povědomé :D

závěr téhle povídky jsem hledala, je dojemný, ale ne bolestínský a ufňukaný, opravdu milé psaní, tak jako vyprávění od oblíbené kamarádky

jsou milé tvé povídečky, máš takový laskavý styl, už jsem jich pár přečetla, líbí se mi také tvůj smysl pro humor a pro určitý nadhled, moc jsem se smála u povídky z toho školení jak jste bloudili a jezdili, že ses bála že potkáte sami sebe, to mě pobavilo, no povídky s tvým pejskem jsou opravdu milé, lidské a ráda si zase další přečtu :-)

Pěkná, mě se totiž líbí :)

No, je to zajímavý. Jen nechápu, proč sem, na Psance, chodí samé ztrápené duše.

Vyjádřit bolest s takovou vášní a touhou je neuvěřitelné.

smutná pravda ... ale líbí se mi to

Ano... tak přesně tenhle pocit mám, když se někdy "znovu vzpírám svému údělu"... jen někdy přesně nevím, v čem a jak to dělám. Krásná báseň...

možná si to přečte :-D

Homér: Ozaj, čo presne v slovenčine znamená "kabrňák"? To je super výraz!

Homér: No, hej... čo už s ním. Ďakujem. Nielen za komentár, Michal. :)

DDD: Áno, pomněnka ;). A vďaka.

DDD: taron: Děkuju... jsem moc ráda, že to taky znáte... :-) . A já si znovu připomněla ten pocit - jaké to je: rozpouštět se v oceánu malých, ale tak hlubokých tmavěmodrých očí... Vlastně to určitě zná i každý, kdo se někdy díval do očí jakémukoliv milovanému a milujícímu člověku.

líbí

Tahle je z těch mostů asi nejlepší, podle mě teda. Nevíš náhodou, jak se jmenuje ten železniční most pod Vyšehradem u Výtoně? Po stranách po něm můžou chodit pěší a cyklisti. Ten je můj nejoblíbenější.

Homér: ó! dík =)