opuštěn

vyryj mi na předloktí své jméno
napusť mi do sklenky vůni tvých vlasů
třeba si vzpomenu na toho, kdo vzal si tvou krásu,
kdo nechal tě na pospas světa úžasu

třeba rozpomenu na důlek v tvé tváři
i na ten úsměv, co působí mi žal,
co všechno dovolila jsi tomu lháři?
a proč jsem si tě jen býval vzal?

jak to, že cítím víc žalu než vzteku?
nechápu, proč tečou mi slzy
proč mám chuť zanevřít celému světu
a nač mě to vše tak ukrutně mrzí?