Hezky jsi to napsala.

Hanulka: To jsem rád, díky.

Yana: Také děkuji.

gajda: Díky za komentář. Je pravda, že po formální stránce se mi Majakovskij často líbil a je možné, že část jeho experimentu s tvarem jednotlivých slok si nesu v sobě. Ne snad, že bych na to myslel při psaní téhle básně, spíš jde o to, že mi při čtení jeho textů utkvělo v mysli, že je možné s tvarem slok různě experimentovat - a té tendence jsem si pak všímal i u jiných.

Pokud jde o odpověď na tvou otázku, tak většinou využívám odsazení k tomu, abych buď sloku nějak tvaroval, nebo abych dal najevo, že má přijít delší pomlka nebo prostor k zamyšlení.
Tady je to, myslím, obojí, jednak sloky tak nějak imitují proměnlivost mraku a jednak odsazení naznačuje delší pomlku mezi úvodním a následujícími verši, jako kdyby první verš byl vstupní obraz a následující dva jeho rozpracováním.

Hanulka: Děkuji moc

Dandy : též jsem četla a bylo mi hezky. Děkuji.

Psavec : opravdu jsi mne pobavil. Děkuji.

Do nebe daleko
a do pekla blízko.
Duše se marně ptaj:
Kde vlastně je ten ráj?

...a těla zarputile mlčí...

Yana: Děkuji moc.

Četla jsem a bylo mi při čtení moc mile

Tvé básně moc hezky plynou a moc hezky se u nich přemýšlí

Jo, to je povedené

Dík za úsměv :-)

Dandy: opakovaně moc dík, díky tobě se ke své starší tvorbě vracím a baví mě to

Hezká, mráčku.

Co naděláme.

Ty jsi fantasta.

Dobře jsi to poskládal.

Vřetanko osudu.
Kdopak splétá jej.
Starce poušťí
sednou mládí.
Pryč je beznaděj.
Pokut že mládi vňímá.
Že i ten
bude jeho čas.
Deně se rozednívá.
Deňně tichne kohouta hlas.

Skrty,jsou pro nesmyslnost.