pedvo : vzpomínka hezká. Díky.

Dandy : hezká, jak moc ti rozumím. Díky.

Možná to není přímo k dílu, ale.. tady mě nejvíc fascinuje věta: Mrtví umělci nemusí už nic. Hm, a nemrtví? V posledních letech mě fascinuje i děsí umělá inteligence. Možná jsi byl Lukio u toho na nějakém z našich psaneckých srazů jsem děsil Taron tím, že na web s básničkama nejdeme jen sami za sebe, ale jakoby v masce někoho jiného a tak ve výsledku jakoby neexistujeme. Ve virtuálním světě. Že naše umění jen jakoby letí nějakým internetovým vzduchoprázdnem. Ale zpětně mi přijde, že jsem tím tak nějak předjímal budoucnost, kdy nás nepozorovaně nahradí AI. Protože jednou to třeba poznat nepůjde. A mrtví umělci vstávají z hrobů, aby dopsali svoje symfonie, svoje příliš dlouhé romány a nedokončené obrazy... AI bude mrtvý umělec, který něco bude muset. Brrr.... s každou další větou v tomhle komentáři úplně cítím, jak tomuhle robotickému konci světa natahuju červený koberec.

Psavec: Díky

Leslie: Děkuji moc

Život tak kráčí.
V přesmyčkách.radosti strachu zoufalství.
Vráskám netřeba kreslíře.

Homér: dneska už se na to nehraje

Homér: O tom som ani nevedel, bizár... xD Ale tak v stručnosti, na Slovensku sa deje to, čo vo väčšine post-komunistických republikách so slabou (nevyvinutou) kultúrnou identitou. Sú ľudia, ktorí by sa chceli vrátiť do socíku (k Rusku) a sú ľudia, ktorým viac vyhovuje západný liberalizmus.

Ultimátne mladí proti starým. (štatisticky)
Zatiaľ vyhrávajú starí, ale kto vie či konajú z vlastnej vôle (obe strany) alebo skôr zo zúfalstva. Čoraz viac sa presviedčam o tom, že sme polapení v geopolitckom šachu mocností, pre ktoré sme pešiakmi. Tak tomu bolo vlastne vždy.

Morové rány, to byla strašná doba.

Hezky jsi to napsal.

Skvělý obraty i atmosféra.

Nostalgicky křehká, píchlo mě z ní. Moc hezká.

Krásně smutná, nepoznala bych tě za ní. Ne kvůli tomu smutku, ale kvůli formě. Tahle volnolehká je mi blízká.

Výborná.

Zaujala mě, ale neumím to úplně uchopit.

Uff, forma lehká, obsah celkem masakr. Antidepresiva jsou svinstvo, které má v jistých chvílích své opodstatnění, ale člověka nespasí. Před některými věcmi se utéct nedá. Báseň se mi líbí.

Moc hezké. Nejvíc mě oslovilo poslední čtyřverší.

Povedené.

Hanulka: Díky

Opak panice je na nic. A kurvadrat je drat, kterej ti zahejba