Nabokovovu Lolitu narozdíl od této básně totiž ani nemá smysl číst. Pěkné, skutečně.

Moc krásná :)) Taková pohádková :)

DDD: To mě opravdu těší, taky jako bych tam něco slyšela, ale zhudebňovat neumím :).

ŽblaBuňka: Děkuju, to jsem moc ráda :).

V tom úryvku je ještě naznačeno, že tím, že Goethe nechal svoji postavu spáchat sebevraždu, jako by ji spáchal sám. To stojí také za úvahu. Literární tvorba, stejně jako jakýkoliv role-playing či herectví, představuje hru s identitami. Člověk vymýšlí, jak by jiné bytosti jednaly, a aby to vymyslel správně, musí se do nich více či méně vžít, přijmout v myšlenkách jejich identitu. Stát se milionářem, astronautem, bezdomovcem, překrásnou dívkou, podlým zlodějem, nesmrtelným elfem, trpaslíkem apod. Není to žádná tvůrčí nízkost, ale spíš nezbytnost. Když chci popsat věrohodné chování zloděje a nemám zrovna žádného po ruce, musím na chvilku uvažovat jako zloděj. Pochopitelně to nikdy nepůjde dokonale, vždy se do toho promítne i trocha mého vlastního uvažování, ale čím méně ho bude, tím lépe.

:) hmm...

Zajímavé téma. Přiznám se, že někdy také do určité míry psaní používám jako "terapii", a nemyslím, že by to bylo nutně špatně, jen člověk nesmí zveřejnit tu první "hnusnou" verzi, která mu vyteče z mozku, a musí ji důkladně zpracovat, nechat uležet a později, za zcela jiné nálady, přečíst z pohledu čtenáře, přepracovat a dát si na tom záležet - shánět zdroje (např. na Wikipedii), opravovat logické chyby, nahrazovat horší formulace lepšími atd.

Vždyť sny jsou přesně taková terapie a některé z nich jsou opravdu pěkné, ale jen pro toho, kdo je sní, pro ostatní jsou to jen změti asociací. Přesto lze i těmto změtem obrazů vdechnout hodnotnou myšlenku a jednotnou formu a učinit je uměním, nebo se jimi alespoň inspirovat.

Jinak, psaní jako terapie určitě funguje. Ester Krejčí to dělá také, jen se svými výtvory obvykle moc nechlubí. (Často vypadají jako ten referát, který přednášela v epizodě Vánoční agitace.)

Homér: Nabokovovu Lolitu ne.. )
děkuju !

a gramofonový desky ten večer plakaly ve svých obalech - To sa mi páči. :)

Singularis:
Děkuji za kritiku. V téhle kapitole se dějové linky prolínají někdy až opravdu moc, toho jsem si vědomá, protože v podstatě se příběh rozdělil na víc větví a dějů, které se odehrávaly v určité časové posloupnosti. V dalších kapitolách už by to nemělo být tak "strašné".

Co se týká Niiny matky, tak v jedné z předešlých kapitol je napsáno, že onemocněla a zemřela. Ale pravděpodobně k tomu napíšu ještě něco víc.

A to, jestli by Nora Aislin poznala podle hlasu, to je otázka. Možná, že to nemám úplně nejlíp promyšlené, takže uvidíme, co bude, až Aislin potká další lidi. Ale třeba v Game of Thrones to fungovalo, i když je zase pravda, že Arya Stark byla v té době celkem mladá. :)

On jí zavraždil? Uá ej, už to nemusím číst a už vůbec se na to koukat. Pěkná báseň, pořád to vře!

Tato kapitola je pěkně napsaná, ale mám k ní několik výhrad. Snad moje kritika nevyzní příliš tvrdě.

Nelíbí se mi prokládání významných dějových linií. Nevidím to rád v televizních seriálech, a v knihách už vůbec ne. Ideálně by se (dokud se nesetkají) měla každá kapitola věnovat buď Aislin, nebo Nie s případnými vsuvkami vedlejších linií (např. té o duchu krále Torana). Když se kapitola k jedné linii vrací (v tomto případě jde o Niinu cestu do Darkswenu), činí to román nepřehledným a bude se v něm špatně vyhledávat. Proto bych se přimlouval k tomu spojit obě části kapitoly věnující se Niině cestě do Darkswenu k sobě s vhodným vyjádřením, že meztím uplynul nějaký čas. Jinak, už jen samotné střídání dějových linií podle mě může představovat problém - čtenář-muž či čtenář-žena si může některou linii zvlášť oblíbit a chtít ty ostatní přeskakovat, aby věděl/a "jak to bude dál" s její/ho oblíbenou postavou.

Zmínka o Niině matce je příliš stručná. Matka je pro většinu lidí dost významná osoba, takže čtenáři-ženě či čtenáři-muži se při takové zmínce mohou vynořit spousty otázek, chtělo by to více se o ní rozepsat: Proč už nežije s Niou? Nechal ji král Marcas popravit? Před kolika lety se s Niou viděly naposledy? Když si kladu otázky, na které text neposkytuje rozumně dohledatelnou odpověď, zatímco pojednává o něčem pro mě ne tak zajímavém, ztrácím motivaci číst dál. (Nebo alespoň část té motivace.)

Nepoznala by Nora Aislinino pohlaví podle hlasu? Nezdálo by se jí na Aislin vůbec nic divného? Chápu, že v tu chvíli měla Nora důležitější věci k přemýšlení, ale časem by jí to mohlo začít vrtat hlavou, pokud je citlivá k jemným náznakům, které není tak snadné skrýt přestrojením.

Myslela jsem, že to vydržim a zdržim se komentáře, ale nedá mi to. Já že přechlastám chlapa (= tebe)? :-)))) Kdes to vzal, vždyť ty vypiješ vždycky mnohem víc piv než já!!! :-)))

Je to pěkný, jaká bude další? :-)

+ za angažovanost, ale jinak?

Skvělá.

Tvoje básničky čtu vždycky moc rád. A tahle je skvělá. Líbí se mi ten pohled člověka, kterého už jen tak něco nerozhází a který svět kolem sebe pozoruje a komentuje s nadhledem, pokorou a laskavým humorem :-) Díky.

Ta je opravdu moc hezká... Taková písničková :-)

ŽblaBuňka: Moc děkuju... tohle mě těší dvojnásob :-)

vtěsnalas mě mezi svý slova
bolest
a chtíč
kterej nám jedinej zbyl
/a gramofonový desky ten večer plakaly ve svých obalech



hmmm... pěkné Klér mě líbí :)