Nějak se mi příčí dokonalost, nevim proč.

Bílý čáry,
čistou tabuli,
to přece umí každej,
to nic nestojí.
Jen dobrou morálku,
pokoru a řád.
K čemu to slouží?
Nutí mě se bát,
že někdy někdo bude mě
do pravidel hnát
zničí mi život plnej
každodenních příběhů
o tom co je špatně..
Né tomu nepodlehnu.

Nuda nuda nuda nuda
bílá místnost, sterilita, jednoduchá lavička a já
Kudma kudma kudma kudma
sakra odsud vede rychlá cesta ven??
Ó zmatenosti má.

Vžycky mě dojme,
když má někdo jízvu na tváři.
Když se někomu ustavičně nedaří.
Na košili díru o který něvěděl,
na nose brýle, bez kterých by neviděl.
Když má někdo orlí nos, zuby od sebe,
jako hvězdy, aspoň má blíž do nebe.
Když má někdo rovnátka, rozcuchaný vlasy,
a k tomu na sebe hrozný věci dá si.
A taky když někdo hraje jak úplnej amatér,
hmm tak to je pro mě ten největší charakter!

Chci mít blízko k srdci
a nevidět jen tabulu rasu.
Místo nože užívat jen lžici,
a nevidět jen řádovou masu
lidí......