Krásná zamilovanost. Děkuji.

Hledač 01 : milé, vtipné, ano podzim je tady, též mne oslovil. Děkuji.

Dandy : také děkuji.

Psavec : děkuji za milý komentík.

Tak ta se mi moc líbí. Četla jsem si ji 3x nahlas, a super.

Moc pěkné obě

Psavec: Díky

Hanulka: Díky moc.

Gajda to přesně vystihl.

Zaujala svou nevšedností.

Ani déšť nepokazí pohodu.

Moc hezké, Hanulko.

Cestičky klikaté životem nás provázejí. Píšeš moc hezky. Děkuji.

Také se mi líbí. Děkuji.

Celičkou přečetla až do konce. Hezká ze života. Děkuji.

Dandy: Občas přichází zvaná - nezvaná, vítaná - nevítaná. Občas zůstane...

gajda: Nebýt netu asi bych zůstal v utajení. Snaha o knihu je velmi úmorná a na to jsem nedůsledný.

Líbí

Zajimavá .
Prožil jsem ten dotek ale byla tam mlha.

Přiznej, není cosi krutě poetického a uspokojivého na dozvucích zamilovanosti? Ta krásná trýzeň, to chybějící růžovoučké přeslazené cosi, co čím trpčeji chutná, tím intenzivněji se za ním smutní? A jak to tak pomalu, příšerně pomalu bledne, a chladne, potřeba to navěky uchovat ve verších roste a roste... Hmm.

Je cosi znepokojivého v tom, když si člověk uvědomí, že tenhle typ básní přestal dávno psát. Že jakoby přestal vnímat zamilovanost, že je kdesi jinde. Nejlepší básničky o lásce píšou ti, kteří prožívají rozchody a odloučení a milostné krize. Tedy pokud jde o téma. O pocitovou složku. Styl, to je něco jiného. Styl se teprve rozvíjí. Nadhled na rým typu doma-kóma, sen-den,... musí přijít jaksi sám. Piš, jen piš. Leckomu se to možná líbit nebude, je to jako plout na papírové lodičce tenkou skalnatou průrvou. Kdo se neutopí, naučí se psát Básně jako básník. Jen o lásce psát upřímně je stále těžší a těžší.