Škoda, že v první strofě nesedí slabiky - verše s "botu/dobrotu". Jinak typicky severákovské ... :-)

Škoda, že se tam tohle: "Ze dna stoupá pelyněk" rytmicky vůbec nehodí. Přitom myšlenka a celkově atmosféra básně je fajn ...

Ta první se mi vcelku líbí :-) Jedna z Tvých nepraštěných ;-)

...a stalo se někdy, že jsi napsal opravdu špatnou báseň? Přijde mi, že to s tou lehkostí, která zdobí Tvou poezii ani nemůžeš umět :) Ale to jen tak pro odlehčení :) Co se týká této básně, opět je moc hezky vystavěná, se spoustou krásných obrazů. A zahřála mě, bude to třeba...

Je to mnohem lepší než většina Tvých básní - předně první strofa k tomu má nakročeno. Možná kdybys celkově své básně zkrátil, budou mnohem zdařilejší. Bývá totiž kolikrát znát, jak už Ti od poloviny dochází síla ...

Začátek básně je moc hezký. Je škoda, že jsi to úvodní schéma v druhé části rozbila, možná by byla báseň ještě silnější. Snad se nebudeš zlobit, když do toho trošku zasáhnu ale napadá mě na ukázku třeba toto:

Po okraj se plní hrnek
Ani kávy, ani trnek
Není doma nazbyt


Po okraj se plní hrnek
pelyňkem a z prázdna vlnek
štěstí nejde upít


Po okraj se plní hrnek
Horkou vodou, hořkostí
Ticho v domě pohostí


Jenom jeden plný hrnek...


Je to jen nástřel, co mě teď momentálně napadl ale snad rozumíš, jak to myslím. I tak je ale báseň pěkná a moc se mi líbí ta myšlenka…

Moc krásné ... s kouzelnou atmosférou. Miluji jemnou poezii :-) Kvalita.

Pěkná a s úžasnou atmosférou, to mi chybělo ... :-)

Padl z toho na mne nevýslovný smutek...Čím to, že dnes narážím na věci, které vyprávějí o velké lásce a vzápětí i o ztraceném lidském štěstí? A zítra je výročí dne, kdy jsem byl tím nejšťastnějším mužem na zemi! :-(
Ale člověk se musí umět vyrovnat s tím, že něco se už nevrátí...
https://www.youtube.com/watch?v=4L_yCwFD6Jo

Jsoucno: děkuji :)

lidus: Přesně tu pasáž jsem chtěla vyškubnout i já. Paráda.

Těm pocitům rozumím, někdy slova spěchají až moc... Hezké.

Ano, smutné a pravdivé téma. Taky jsem o tom jednou psala, takhle to končilo: jak strašně pálí vědomí, že už ho nic nečeká, přesmutný je pohled na zatrpklého člověka.

Zajímavá atmosféra..) Akorát pozor na gramatiku..:)

melody: Marná snaha přemluvit démona Tempuse, aby ti dovolil opustit časovou smyčku, čarodějko! :-)))

Oříškového cizince vystřídal mahagon...:-P

Přemítám, proč mne cosi nutí číst dále, i když já jsem stoupencem vázaného verše. Snad je to tou atmosférou, kterou to navozuje...:-P

Prostějanek má pravdu! A vlastně totéž tvrdí i milancholik. I když člověk sdílí i jisté jeho výhrady, přesto se sem musí vracet, protože to je jako magnet...Má to jisté kouzlo živého a bezprostředního prožitku a probouzí to zajímavé asociace. Člověk zase při čtení sám tak nějak ožije. Takže: rád jsem četl. :-)))

Má to své kouzlo, mám čokoládu rád,
jen žádnou bych v ní asi netopil,
verše tvé četl jsem si dnes tu rád,
snad duši tvou jsem trochu pochopil...
:-P
Je to takové neortodoxní, tak trochu se to vymyká všemu, co jsem zatím četl. Žije to svým nevšedním životem. Myslím, že to je dobře! :-)))

Tuhle přece znám! ...bylo to první, co mě napadlo. Takže buď je to plagiát, nebo naprosto geniální báseň. Perla.