Čokoládovna

Tvoje stíny si smočily rukávy
a kradou se dál
za životem.
Beze mě, bez vody
- protože ta bez nás usychá.
Právě jsi prošel živým plotem,
minulost promlčíme
do ticha.

Tvůj stín - a s ním Ty.
Pro Tebe si víly
stavěly vzdušné zámky
a z písku si básnily
pozemské světy.
Nicotné verše do čítanky
se rozbily
v střípky noční Sinfonietty,
již luční zvonky nezahrají.
Tanec lesních víl
se pláčem neutají...

Jen jednou sbohem
než se obrátíme zády
a než víly
klesnou únavou.
Přijmi mou milost
z pocitu velezrady,
až mi dech Sinfonietty
proletí nad hlavou.

Svůj poslední úsměv
si pošlu zpátky,
aby nezběhnul na tvůj břeh.
Dnes carpe diem
- život je krátký!
(A den i noc vyhlížejí mladě)
Smrt nebo láska
- zbytek si nech...
Své další oběti
utopíš v čokoládě.

***

...naposled...