https://www.youtube.com/watch?v=FHG2oizTlpY Vzpomínka k nedožitým....
Ve tři hodiny ráno
v hluboké temné noci
narazilo tělo na ledovou horu


- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

A život pomalu odcházel

Vydechlo Tvoje srdce
naposled
rozloučily se naše duše
rozlomil se trup naší lásky vejpůl
a v chladné vodě se utopily sladké sny
marnou touhu
spolykaly hlubiny oceánu


Svou plavbu jsi nedoplul
Však stále jsi můj Titanik
jedinečný
nezapomenutelný
nenahraditelný
nenapodobitelný

a já tu v přítmí tak blízko
lidských osudů
cítím tvé objetí a polibky
a polykám stejně slané slzy
jako ti co pláčí dodnes v temnu Atlantiku

Zůstáváš mým rubínem
drahokamem barvy holubí krve
energií
rovnováhou
vášnivou touhou žít



Mé srdce jde stále za tebou

 18.11.2016 07:37
shane: korálek: děkuji Vám...
 18.11.2016 07:32
Yana: děkuji za zastavení, byla bych raději, kdyby vůbec nevznikla :-(
 17.11.2016 22:25
Doslova mě pohltila a skutečně mě z ní mrazí, vyvolala spoustu pocitů
 23.10.2016 20:23
smutné a krásně vyjádřené - niterné ...
 23.10.2016 13:08
Padl z toho na mne nevýslovný smutek...Čím to, že dnes narážím na věci, které vyprávějí o velké lásce a vzápětí i o ztraceném lidském štěstí? A zítra je výročí dne, kdy jsem byl tím nejšťastnějším mužem na zemi! :-(
Ale člověk se musí umět vyrovnat s tím, že něco se už nevrátí...
https://www.youtube.com/watch?v=4L_yCwFD6Jo

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.