Válka polámaných větví

Zůstávají za námi spáleniště
a duše v klecích
spoutané tvým snem.
Přenes se na bojiště
a dnešní válku
vyřešíme zítra.
Neúspěch
s mírovým praporem.

Němě stojím nad propastí...
Už dávno se zříkám
tvých vybájených světů.
S každým tvým slovem
- ne, už nenaříkám -
a přiblížím se k okraji.
Ten hlavolam už nerozpletu...
Dva lidé, co se neznají.

Každý příští den
bude dvojnásobně dlouhý,
abys měl dost příležitostí
se mi smát.
Tak se směj, válči a křič!
Sůl, která proniká
až do morku kostí...
Víckrát ji nespatříš,
je pryč.

Povstanu ze svých kořenů,
jejichž stromy
zahynuly v boji.
Směj se mi, křič, nebo mluv...
Nic z toho mě neohromí.
Suché větve se nezahojí.