Povstanu z našich kořenů, jsou jeden jako druhý... až příště půjdu okolo, spočítám letokruhy... Tátovi. 4.1.2006
 10.12.2007
4
1883 (25)
0
Zůstávají za námi spáleniště
a duše v klecích
spoutané tvým snem.
Přenes se na bojiště
a dnešní válku
vyřešíme zítra.
Neúspěch
s mírovým praporem.

Němě stojím nad propastí...
Už dávno se zříkám
tvých vybájených světů.
S každým tvým slovem
- ne, už nenaříkám -
a přiblížím se k okraji.
Ten hlavolam už nerozpletu...
Dva lidé, co se neznají.

Každý příští den
bude dvojnásobně dlouhý,
abys měl dost příležitostí
se mi smát.
Tak se směj, válči a křič!
Sůl, která proniká
až do morku kostí...
Víckrát ji nespatříš,
je pryč.

Povstanu ze svých kořenů,
jejichž stromy
zahynuly v boji.
Směj se mi, křič, nebo mluv...
Nic z toho mě neohromí.
Suché větve se nezahojí.
 22.10.2016 18:19
Přemítám, proč mne cosi nutí číst dále, i když já jsem stoupencem vázaného verše. Snad je to tou atmosférou, kterou to navozuje...:-P
 06.11.2014 19:14
 Zamila
Pěkná. Na mě hodně ukecaná, ale přesto ladná :-)
 17.12.2007 05:11
 Azure Sky
nezdá se mi moc pozitivní
 10.12.2007 18:34
skoro jako Fénix ;)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.