Loreley: Díky za návštěvu! Snad to znamená, že se ti líbí :D

Ginnare: Na rozjitřené city jsou zahrada nebo les nejlepší. :)

Moc hezké, to je můj "šálek kávy " :-)

Trochublázen: Ono mi to vlastně nikdy jako takový terno nepřišlo. O to víc když jsem srdcem vždycky byla spíš holka z domku na samotě. Ale vzpomínky a prožitý roky vzaly za své a člověk si vlastně v závěru vždycky nějak zvykne na všechno. Obzvlášť když pořádně nepozná nic jinýho. Každopádně děkuju, že to tak na Tebe působí :)

Dojal si mě... no jo no... mám hodně přecitlivělé období... co nedělám... ;-)
V tuhle chvíli bych se chtěla v tom nejzelenějším nejtemnějším koutě takové zahrady schoulit do klubíčka a usnout... tak na sto let...

Poněkud vlažný rozjezd, ale pak jsi mě vtáhla do zběsilé jízdy... která tolik koresponduje s utrženým vagónem, v němž jsem uvízla a řítím se "životem"... evidentně ne sama...
Moc se mi líbí...

Dočetla jsem... z Tvé básně mi zůstal jen zvuk kolejnic... ale bude ve mně znít dlouho... dlouho...

tam by chtěl žít každý :)

Skvělý

hodně experimentální, ale nějakym zvrhlym způsobem se mi líbí

jo

Jo

wow! neustále překvapuješ, že to umíš ještě líp :)

Lehké letní deprese? Proč ne. Pobavilo :)

Helfanderios: Možná? A možná taky ne, netroufám si tvrdit, že něco funguje a něco ne. Sice píšu, ale rozhodně bych se netroufla označit za spisovatele. A už vůbec si nemyslím, že je potřeba se nad tímhle výlevem natolik zamýšlet. Ale děkuju, za přečtení i za to zamyšlení.

Helfanderios díky za přečtení i názor :) Přesně to jsem při psaní cítil. Technologie dělá svět opravdu komplikovanějším a uspěchaným. Už teď je tolik informací, co s nimi? Nakonec stejně nikdo nebude chtít nic dělat a nikdo nebude ničemu věřit, zatímco budeme ve svých hlavách toužit po něčem opravdovém... achjo >.D

Jako někho, kdo si s alkoholem zažil svoje negativní - už nevedu takové ty typické české keci o tom jak "musíš pít abys přežil" atd. - jsem si z téhle básně vzal svoje. Druhá polovina se mnou fakt hla.

Lajtwing: Děkuji :-)

Pravda, pravda. Je to výborná básnička, ten konec přijde jako rána odnikud, ale...není to trochu líné, používat vulgarismy? Vždyť ke sprostým slovům má už každý silný citový vztah, ať je nesnáší nebo mu pomáhají ve chvílích, kdy je na dně, a tak básník vlastně jen využívá již existující pocity čtenáře. Není úkolem každého spisovatele, aby naopak k myšlenkám a předmětům nové city tvořil?

Vidím v tom několik nádherně rozličných témat, překrásně spojených v jednu krátkou báseň. Nejvíce se mi asi líbí pojetí minulosti, kterou požírá třepotající se plamen současnosti. Vyvolává to ve mně dojem, že budoucnost je vlstně kláda. Je to zvláštní myšlenka, ale na básních mám rád právě to, že takováto zvláštní zamyšlení podněcují. Velmi povedené.