Metro

Chci metro co v hlubině sviští si nevinně,
zná tisíc děr v zemi spletených kolejemi,
meluzíny řev podtlaků je závojem zázraků,
tu larvičku kolejní hledám už mnoho dní.

Kolem barvy a kola a touha drásat,
supět dál a před ostatními se kasat,
že jsem v pohodě, v náladě a nad věcí,
když mě buší, čímž mě ruší muži pravěcí.

Jak loď mě houpá a na slova je skoupá
čímž mě furt koupá má mozkovna hloupá.
Tys mě zachránila když jsem byl za debila,
práce je studna, plavu, žraloci u dna.

Temnota šedých dní, záchrana poslední,
z radosti a hraček mám magický prášek,
pak smím uslyšet larvu a sníst žlutou barvu,
s její chutí, má Petro, nalezneme metro!