Tak tenhle emotivní "výkřik do tmy" mě vzal za srdce....tohle musíš asi opravdu prožívat....neptám se...ale chápu.

:-). Stává se to.

:-)

Taky se v tom poznávám, pěkné :)

Nedovedu si představit, jak by to vypadalo rýmované. Tipuju, že asi nic moc. A celkem mě děsí názor, že co se nerýmuje, nemůže být báseň. Mě se to takhle docela líbí. Ne, že bych zrovna upad, ale bavilo mě to :-)

Zamila: Děkuji za komentář. :) Šeptala jsem mu jí do ucha, když jsme spolu seděli v parku na lavičce a slunce svítilo. :))

Zamila: Tohle téma mám nejraději, nestydím se za to. Myslím, že se mi i daří svoje pocity přetvářet do slov. :)) A děkuji ti za komentář. :)))

Děkuji, snažila jsem se a chtěla jsem zkusit zase nějakou menší změnu a jsem ráds, že se líbí. :)

Súhlasím s predchádzajúcimi komentármi.

DDD: Nesmierne si to vážim, pán D. Srdečná vďaka... :)

Těžko se mi hledají slova, kterými bych popsal, jak to na mě zapůsobilo. Říct prostě "hezký" se mi nějak vnitřně příčí. Víš, jak to myslím... přišlo by mi to hrozně banální a povrchní a neadekvátní obsahu díla. Takže asi... hluboký, silný... - to k tomu má, myslím, nejblíž. Opravdu hodně mě oslovila...

No - a podle mě, není moc moudré neposlouchat nikoho. To zavání ješitností. Ta mi k moudrému moc nepasuje. Navíc, moudrým se člověk nerodí, ale stává. A to právě tak, že poslouchá a vnímá. Všechny a všechno.

Yana: Ďakujem Ti ;)

nuda

Hunter: Děkuji mnohokrát.

Zajímavé. Ale na pokrok je marné žehrat.

Hm. No, podle mě, kdo radou šetří, moc tou svou moudrostí k užitku není.

jo, jo, je jiná doba, možná je to trochu nostalgické, ale bylo to fajn, těch pár dopisů, fotek, vzpomínky, možná že se teď lépe zapomíná, možná je to o to smutnější, líbí se mi obsah té básničky

To není úvaha, ale vyznání a doznání. Jako chlap to nejspíš nejsem schopen zcela docenit, ale ten kdo miloval a zůstal sám, i když je to trochu někde jinde, minimálně tuší.

přečetla jsem ji několikrát, je opravdu hodně k zamyšlení, už jsem měla cosi napsáno, smazala jsem to, je skvělé najít někoho kdo nám pomáhá sami sebe poznat, mám pocit ale, že sami sebe stejně úplně neznáme, jen někdo nás umí tak okouzlit že ten pocit máme, stejně si myslím že to jací jsme je hodně dílem těch, s kým jsme, to by mi vysvětlovalo těch sedmnáct osobností, je zvláštní ta báseň, taková zpověď s úvahou a ještě vyznání