07.11.2013
4
1281 (14)
0
Vždy vidím,vždy slyším,vždy cítím,vždy okusím a vždy citím samotu...

Lidská realita napájí kurvy!
A ovce se milují pro šílenost hojnosti!

Zacházející měsíc pláče zbytečně.
A vycházející slunce odráží moji bolest.
Plavíme se po mořích viny a studu.
A stále živíme ten plamen ztracené lásky...s nadějí!

Slyšíš můj tichý pláč?

Jo,jo,jo,jo
Touha je zvíře uvnitř tebe,když krvácíš.
Utrpení je rozhodující.
Vysvobození je důkaz.
Bolest je tu pokaždé v okamžiku,když se probudíš ze svých snů.
Samota je krásná?
Štěstí se přecenuje?
Radost je nekonečná?
Usměj se,když si na dně,funguje to.

Se zlámanými křídly!
O samotě navždy!
Zabij tu děvku na kříži...
Musíš překročit tu hranici,abys uviděl...
O co si přišel,když se podíváš dovnitř sebe.

Slyšíš můj tichý pláč?

Šílenství hojnosti bude poslední závan.

Noc je chladnější.
Den je temnější.

I přesto je stále vidět světlo a jde cítit teplo.
Zatím.
galerie
 08.11.2013 11:35
:-)
 07.11.2013 19:09
to se hodne libi
 07.11.2013 15:49
líbí
 07.11.2013 06:47
JJ, člověk je vždycky sám. Pár věcí může sdílet. Ale v těch zásadních rozhodnutích, v bolesti tam je sám.
Moc pěkně jsi to napsal. S kapkou zloby i s nadějí nakonci.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.