Ve jménu lásky

V jejím jménu chci
vedle tebe spát,
cítit tvou blízkost,
tvé bezpečí,

budit se se sluncem
skryta v tvém náručí,
vzbudit tě polibkem,
mít ze štěstí pláč,

v jejím jménu k nebesům
vysílám modlitbu,
pozměněný otčenáš:

"Ach lásko,
lásko nade všemi,
co srdce chlebem krmíš,
ty, jenž jsi na nebesích,
ve tvém jméně
tichou modlitbu píši,

v jeho očích
sebe ztrácím,
veď mé kroky,
milovaná,
dej nám spatřit se."

A oči zavřené mám,
dvé srdcí tisknu v dlaních,
zas chci po tvém boku stát,
opíjet se smíchem tvým,
-v hrudi prázdno bez tebe!

Slova zmateně se vinou
jako břečťan starou zdí,
vzývám lásku
a do šeptávám otčenáš:

"Ach lásko,
jenž z nebes na nás bdíš,
svaté je jméno tvé,
posvátné tvé cesty,

odposť naše zapomnění,
hoř stále v nás,
neboť tvá jsou srdce naše,
oči, hlasy i my samotní,
včera, dnes i na konec věků.

Amen!