asi tě čtu čím dál tím více ráda

jo, připomnělo mi to dobu kdy jsem také tak milovala Prahu, no, hlavně kvůli jednomu pražákovi, hezké

ano i já mám podobnou zkušenost, bydlela jsem v dětství v ulici, kde byla alej těchto stromů, možná jsou tam dodnes, jako děti jsme se také pěkně vyřádily, rozmlacovaly jsme ještě nezralé plody, oříšky byly drobnější a byly obklopeny takovými dužinatými listy, přicházely jsme domů lepkaví, potřísnění, zapatlaní a každoročně jsme se těšily na úrodu, naši rodiče asi ne, ale náhodou jsme kolikrát nasbíraly i na vánoce, takže turecká líska, co se všechno tady člověk nedozví

Vladan: děkuji za komentář. Na netu jsem si ověřila, že šlo skutečně o lísku tureckou a její nevyzrálé plody dokáží pěkně potřísnit, když do nich bušíte kamenem.

dokonalá! :)))

Někomu jsem to už psal - takovéto "povídky" jsou jen popisem jedné scény. Kolik takových povídek napíšeš, než začneš "vykrádat sama sebe"? Deset? Dvacet? To, čím se povídky liší, je příběh. Zkus ho k tomu přidat.

Byly to určitě lískáče? Ty netřísní, alespoň co vím. A taky nerostou v tak velkých shlucích. Mohla by to být turecká líska - tomu by odpovídalo i to, že výrostek seděl ve větvích. Turecká líska je totiž strom, naše líska je keř. Ale nevím jestli třísní. Černé skvrny nechává určitě vlašský ořech.

Yana: Dík za kritiku, s tím závěrem máš pravdu a za překlepy se omlouvám, mám starý počítač a trochu mě zlobí klávesnice. Musím víc kontrolovat.

Moc hezká, milá, romantická a něžná báseň.
Jen, jsem už to takový šťoura, mi něj připadají nadbyteční ti "okřídlení" natahují první verš, aniž by to ti pegasi pro svoji identitu potřebovali :-)

Musím ocenit moc hezkou stavbu a rytmus a většinu rýmů, včetně těch oskeruší, které sice trochu vyčnívají, ale s duší ladí náramně.

Yana: děkuji za pochvalu, jistě toto schéma už někoho napadlo, jen asi není nikterak převratné, aby stálo za to ho nějak pojmenovat. :-)

Zamila: Děkuji

Nooo...mhm.

Zajímavá, líbí :-)

skoro ďábelská

vzdávám ti hold

plus nebo puls?

ano a víš to sama nejlíp

proč ať jdeš kam chceš, všude jen narazíš,
pak najdeš skulinku a opět zazáříš

lepší, než dobrý!