 19.02.2014 13 1467(31) 0 |
Dvacetkrát ne
pro kousek štěstí,
když zkoušíš žít
a na náměstí
ti někdo něco rozmluví.
Stokrát ano
za tu duši,
která se pak v oskoruších
skryje a zas uzdraví.
V nich tvé splíny dvojjediné.
Už se tě neptám,
je to jiné.
Nad skalou smutku, pomsty, zla
slyším tě šeptat -
dál jsem tvá...
pro kousek štěstí,
když zkoušíš žít
a na náměstí
ti někdo něco rozmluví.
Stokrát ano
za tu duši,
která se pak v oskoruších
skryje a zas uzdraví.
V nich tvé splíny dvojjediné.
Už se tě neptám,
je to jiné.
Nad skalou smutku, pomsty, zla
slyším tě šeptat -
dál jsem tvá...
21.02.2014 - 22:22Musím ocenit moc hezkou stavbu a rytmus a většinu rýmů, včetně těch oskeruší, které sice trochu vyčnívají, ale s duší ladí náramně.
19.02.2014 - 17:22krásné vyznání a i když vypadá, že vlastně její, tak je tvé, nebo je to naopak? Nebo vzájemné? Je to jedno...
19.02.2014 - 13:57jakoby mě závěrem něco pohladilo, tvá duše romantika, ale ta básnička mi vyznívá jako bolavá, je krásná
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Láska z popela : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Radožurnál 6:30
Předchozí dílo autora : Moták Pochop, páni diplomaté
