Já u pramene. jsem a žízní hynu,
Horký jak oheň - zuby drkotám.
Dlím v cizotě, kde mám svou domovinu...
Villon .) ... ale pekne)

jayjay: dopilovat možná, časem.. do pointy se mi to moc dávat nechce... nevím proč, líbí se mi to takové jaké to je :) ale děkuji

Výborná perlička :-) Moc se mi líbí.

Danula: Vážně? To mě opravdu strašně potěšilo :-)))

GertrudaPanzerfaust: To ti věřím. Chtěl bych jí umět, ale nechci se jí učit :D

Dost dobry .... Libi

Krásné, z veršů cítím duch pan Skácela...

připomíná mi to Ščipačovovy verše, je v tom cosi soc. realistického, zvláštní

moc smutý čtení

Nějak mi víc k pocitům, které vyjadřuje tohle dílko jde název Bača:-),ale navozená představa je úžasná

souhlasím s Cvokhaus, ale, ale...je v tom veliká síla. Kdyby to slunce těm pijákům vypálilo hrdla a oni by pochopili, že všeho moc škodí, pak by bylo na světě o hodně lépe :)

ou...
také hluboká, cítit z ní dilema...rozcestí
takové to : věda, nevěda ...kam jít!

hluboké, i když možná neoceněné...( nedoceněné)

Nádhera, připomnělo mi to mé dětství, něco podobného jsem kdysi taky sepsala...

:)))
ano, zažila jsem jednu maminku, která nabízela svého nepovedenýho syna : Nevíte o nějaké , která by si ho vzala? Já bych ji i zaplatila :(((
tááák, doufám, že tak jednou nedopadnu :)

taron: Děkuji, že jsi nahlédla na okraj hlubiny a objevila odraz světla.:-) málokdo umí hledat perly v hlubinách, ještě jednou děkuji a hezký den.

:))

Doporučila bych to oddělit na jednotlivé sloky,jinak skvělé.

Je to pěkné. Ale psát znamená také nebát se bát. Možná v tom to tkví...

Až příliš těm pocitům rozumím. Je to skvěle napsáno. Vzpomínám, jak jsem si kdysi poznamenal tohle:
"Ubitý pohodou rodinného krbu
chodím už jen pokládat kytky na hrob
nebožky mojí fantazie"

A přece se to vrátilo.

Nemá smysl se tím užírat, nemá smysl tlačit na pilu a znásilňovat slova i sama sebe - i když to vlastně víš, nebo to aspoň z tvé básně jasně čtu. Myslím, že prostě stačí s čistou hlavou nějakou chvíli počkat. Někdy to může trvat měsíce, mně to trvalo roky. Ale nelituju. Díky tomu jsem zjistil, jak strašně jsou slova plachá a že prostě nemá smysl zbytečně je plašit ještě víc. A když jsem si tohle uvědomil a smířil se s tím, ta slova přišla. Čas od času se zase někam ztratí, ale teď už vím, že je to tak dobře a že se zas vrátí :-)