ač klišé rve mi srdce
každá noha jinam utíká
každý pohled soustředí se do sebe
své ruce k tobě vzpínám
město přenádherné
musím odjet přece
za lepší minulostí
nebo si to aspoň myslím
má duše se postí
a touží
a neví po čem
za velkou louží
můžeš příště zkusit štěstí
pak vrátit se domů
třeba bude snazší
ale kvůli komu?
každá noha jinam utíká
každý pohled soustředí se do sebe
své ruce k tobě vzpínám
město přenádherné
musím odjet přece
za lepší minulostí
nebo si to aspoň myslím
má duše se postí
a touží
a neví po čem
za velkou louží
můžeš příště zkusit štěstí
pak vrátit se domů
třeba bude snazší
ale kvůli komu?
Ze sbírky: Střípky II.
26.05.2014 10:43
ou...
také hluboká, cítit z ní dilema...rozcestí
takové to : věda, nevěda ...kam jít!
také hluboká, cítit z ní dilema...rozcestí
takové to : věda, nevěda ...kam jít!
25.05.2014 19:07
West: děkuji za komentář. celý ten můj pocit z toho byl tak trochu klišé. pak jsem si položila tu otázku a stejně jsem se ocitla na začátku problému. :)
25.05.2014 18:48
V obsahu sdělení jakoby klišé. V závěru ovšem položená slušná řečnická otázka, kterou si čtenář rozvine do mnoha směrů a podob. Děkuji.
WEST
WEST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.