 29.03.2014 7 1128(8) 0 |
Bojím se
strachu z prázdna
a
starých uliček
které svírají krk
sedím poblíž cest
zpívám si pro radost
a
odpovídá mi vítr
co tu zůstal jako poslední
za chvíli se s vámi rozloučím
nepředstírám radost a bolest
prázdných veršů na snědených stránkách
už nejspíš nemám co psát
avšak zavzpomínám
na staré město
o
prázdninách tam bylo rušno
omluvte mě už musím jít.
strachu z prázdna
a
starých uliček
které svírají krk
sedím poblíž cest
zpívám si pro radost
a
odpovídá mi vítr
co tu zůstal jako poslední
za chvíli se s vámi rozloučím
nepředstírám radost a bolest
prázdných veršů na snědených stránkách
už nejspíš nemám co psát
avšak zavzpomínám
na staré město
o
prázdninách tam bylo rušno
omluvte mě už musím jít.
26.05.2014 - 09:23Až příliš těm pocitům rozumím. Je to skvěle napsáno. Vzpomínám, jak jsem si kdysi poznamenal tohle:
"Ubitý pohodou rodinného krbu
chodím už jen pokládat kytky na hrob
nebožky mojí fantazie"
A přece se to vrátilo.
Nemá smysl se tím užírat, nemá smysl tlačit na pilu a znásilňovat slova i sama sebe - i když to vlastně víš, nebo to aspoň z tvé básně jasně čtu. Myslím, že prostě stačí s čistou hlavou nějakou chvíli počkat. Někdy to může trvat měsíce, mně to trvalo roky. Ale nelituju. Díky tomu jsem zjistil, jak strašně jsou slova plachá a že prostě nemá smysl zbytečně je plašit ještě víc. A když jsem si tohle uvědomil a smířil se s tím, ta slova přišla. Čas od času se zase někam ztratí, ale teď už vím, že je to tak dobře a že se zas vrátí :-)
"Ubitý pohodou rodinného krbu
chodím už jen pokládat kytky na hrob
nebožky mojí fantazie"
A přece se to vrátilo.
Nemá smysl se tím užírat, nemá smysl tlačit na pilu a znásilňovat slova i sama sebe - i když to vlastně víš, nebo to aspoň z tvé básně jasně čtu. Myslím, že prostě stačí s čistou hlavou nějakou chvíli počkat. Někdy to může trvat měsíce, mně to trvalo roky. Ale nelituju. Díky tomu jsem zjistil, jak strašně jsou slova plachá a že prostě nemá smysl zbytečně je plašit ještě víc. A když jsem si tohle uvědomil a smířil se s tím, ta slova přišla. Čas od času se zase někam ztratí, ale teď už vím, že je to tak dobře a že se zas vrátí :-)
30.03.2014 - 12:03Danula: Děkuji za postřehy z básně. Jen bych to nepřirovnával k zrání a přerodu. Jelikož tohle jsou mé poslední výkřiky do tmy. Už vůbec nepíšu. O to víc mě ovšem těší, že mě někdo po těch letech ještě hodlá číst.
Mnohokrát děkuji. + to dítě je básníkovi samém, jak jsem psal o tom zpívání + vítr.
LUKÁŠ
Mnohokrát děkuji. + to dítě je básníkovi samém, jak jsem psal o tom zpívání + vítr.
LUKÁŠ
30.03.2014 - 08:51zajimavé :-)))duše básníka na rozcestí..cítím v tom zrání a přerod.. část básně píše muž a část dítě
29.03.2014 - 23:09Lizzzie: Jsem rád, že se zalíbila, Lizzie. Mnohokrát děkuji, že jsi četla starého Westa.
LUKÁŠ
LUKÁŠ
29.03.2014 - 21:35hezká..pro mě pocitová..představuju si sama sebe na jaře, ve svetříku (ten pocit!) v teplých uličkách:)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
// : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Prohnilá
Předchozí dílo autora : B
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
