|
Tolik to bolí, když dáváte poslední sbohem svému milovanému psovi. Ten smutek jen tak nepřejde... :-(
 05.09.2018 12 978(11) 0 |
|
Pro mého dědečka, který zemřel na rakovinu...
10.05.2008 16 2437(42) 0 |
|
Přišla zcela náhle... Ten okamžik, kdy je skutečně možné se odpoutat úplně od všeho a být v harmonii se svým nitrem, nikoli s tím, co se od nás očekává...
20.02.2016 6 1140(14) 0 |
|
Nebojte se, ještě žiju:o) ... Je to jedna z mých starších ...
30.10.2007 6 2521(18) 0 |
|
16.02.2009 3 1590(14) 0 |
|
I to patří k životu...
04.05.2009 11 2165(21) 0 |
|
.. byla to noc, kdy padaly hvězdy.. lidé nadšeně otáčeli hlavu k nebi a sdíleli své pocity a já.. držela jsem ji za ruku, dokud neusnula..
17.08.2015 16 1443(25) 0 |
|
pozor, naturalistické
08.09.2015 27 1653(17) 0 |
|
nerada píšu anotace...
31.10.2007 2 1702(12) 0 |
|
Pocit kdysi naškrábaný na prošlou jízdenku při návštěvě zámku Velké Losiny. Básní bych to asi nenazval...
01.12.2015 30 1670(37) 0 |
|
Potkali jste někdy svého anděla v tramvaji? Tady v Praze se to stává běžně:)
Básnička s hodně kostrbatým obrázkem...O andělu...
08.12.2007 11 2335(37) 0 |
|
16.02.2016 4 962(15) 0 |
|
Už je tomu mnoho let, co nemám rodiče, tak alespoň malou vzpomínkou si připomenu mojí maminku.
18.02.2016 5 1356(18) 0 |
|
... a naposled ...
11.06.2008 7 1964(30) 0 |
|
Báseň s fotkou X Fotka s básní?
13.01.2009 6 1736(21) 0 |
|
Poležel jsem si dva týdny v nemocnici.
03.03.2016 5 925(11) 0 |
|
Spi sladce, Erzebet
14.02.2009 1 1332(16) 0 |
|
28.11.2016 6 1231(21) 0 |
|
platí pro kterýkoliv rok až do skonání
27.02.2009 3 1433(12) 0 |
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2+1 skrytých» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
zajem [16], nebezpecny [15], Nevim7 [9]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
