páteční noc se protáhla...hledáním, nebo spíš prohledáváním... sebe sama... aneb...není nad to vypsat se z podoby...;-D

Někdy přijdou chíle...

po delší době nová...

archibald archibaldovič se podíval, zamyslel a pověděl: zajímavé! pak se začal smát.

je půlená. připadám si jako milióny stlačených kyslíkových bomb... a za chvíli... se rozprsknu do prostoru... nebo možná vysublimuju... nakonec zkondenzuju... jako Šírín

taková trošku... jednodušší...myslím.

věnováno člověku, který si z ní stejně nevezme nic

..baví mě hrát si s tou velikostí písma a tak... ulice..jsou nebo ne? a i kdyby byly... stejne zabloudis

...tohle není o lásce...o poezii...o krásných slovech....tohle je moje hladinka smutku v krvi...upřímná zpověď květinám...*

když na otázky nejsou odpovědi...

Dnes jsem byl na cestě domů přítomen okamžiku, kdy se čas dělí do dvou nohavic alternativních dimenzí. Jsem rád, že vám můžu vyprávět o té druhé.

Aneb název drasticky nekoresponduje s obsahem básně. Pokud si ovšem vzpomenete zároveň na Goetheho a Mozarta, zákonitě vás napadne, že oba byli Wolfgangové.

zděšení z pravě přečteného článku..

bí frí.

Nemám vážně potuchy, proč zrovna tohle ze mě dnes "vypadlo na papír"(???) Je to totiž už hezkých pár let, co jsem Šp. navštívila....

život je tragikomedie...*

...