|
taková trošku... jednodušší...myslím.
|
Stráže hradní jen nehybně stojí
jak sochy co mistr do kamene vytesal
jak dítě co strnulé se bojí
jak dopis na stole co písař nedopsal.
A přeci jsou to lidé
co mají proč se dmout
dýchají a nesmí,
víc se oni nesmí hnout.
Jak dnešní den tě souží
jak zrají rány pout
přec utrpení dlouží
víc nesmíš, už nesmíš víc se hnout.
Ty jak dítě které teplo lidské tuší
víš že chci tě obejmout
Však víš že mi to nepřísluší
Já nemohu, nesmím víc se hnout.
jak sochy co mistr do kamene vytesal
jak dítě co strnulé se bojí
jak dopis na stole co písař nedopsal.
A přeci jsou to lidé
co mají proč se dmout
dýchají a nesmí,
víc se oni nesmí hnout.
Jak dnešní den tě souží
jak zrají rány pout
přec utrpení dlouží
víc nesmíš, už nesmíš víc se hnout.
Ty jak dítě které teplo lidské tuší
víš že chci tě obejmout
Však víš že mi to nepřísluší
Já nemohu, nesmím víc se hnout.
20.03.2008 09:36
já jsem v pročítání svých starých dílek asi včera narazila na tuhle a musím se přiznat, že jsem ji uznala za nehodnou čtení... takže se ti ani nedivím.
19.03.2008 18:12
ja se ztratil... :) ale mozna ne, ja nevim.... ctu si ty dve posledni strofy dokola abych v tom neco nasel... :(
28.01.2008 19:14
přesně, jak se vyjádřila "ivkaja" ..
Líbí se mi tam to : "víc oni se nesmí hnout, víc nesmíš, už nesmíš se víc hnout, nesmím víc se hnout".. udělalo ji to ještě více zajímavou..
Líbí se mi tam to : "víc oni se nesmí hnout, víc nesmíš, už nesmíš se víc hnout, nesmím víc se hnout".. udělalo ji to ještě více zajímavou..
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.