Napsal jsem ji včera 20.4. jako reakci na vhození zápalných lahví do oken romů ve Vítkově. I když holčička stále bojuje o život, je praktricky mrtvá, protože už nebude mít nikdy normální život. Ps: jsem čech

Napsáno v Brně na nádraží v záchvatu existencionální nejistoty.

Po 5i letech se vracím ke psaní, ale nevidím se...

omluvte mě.... asi jsem divná.. je mi divně... ono to přejde

Poslední stromoví - uprostřed nicoty - ukrývá naději - podobně jako ty.

hořký kafe nedokáže spláchnout uplně všechno

Dnes jsem byl na cestě domů přítomen okamžiku, kdy se čas dělí do dvou nohavic alternativních dimenzí. Jsem rád, že vám můžu vyprávět o té druhé.

ale ne... už zase ne-rým, ne-námaha, ne-myslet :)...

... musí stačit

Takhle si to představuji.

Třítaktní - zemřelá - docela

Věnováno melody... Holka, drž se! ... /anglicky, český překlad přidám později/

je to o stárnutí nejmenované dívky, kterou by mohla být jakákoli z nás... metoda: tok myšlenek

Tahle báseň plná vzdoru mne napadla právě v ono osudné datum loňského roku, kdy i na mne dolehlo cosi neblahého. /Proto ten název!/ A stejně jako v těch, kteří ten masakr zažili, i ve mně se probudil vzdor proti neblahé sudbě osudu! I když depka tvrdě mučí moji duši bolavou, nepadnu jí do područí, mám dost tvrdou hlavu svou! A ač z očí slzy kanou, rty zpívají nový hit: Sny mé krásné, nashledanou! Sejdem se, až bude líp!

V Praze už nechci nikdy žít, čtyři měsíce mi bohatě stačily.

když na otázky nejsou odpovědi...

by mělo něco zbýt...

... fakt nejsem závistivej ...