Ze sbírky: "In Vino Veritas"
![]() ![]() ![]() ![]() |
Jako bych kráčel, nevěda kam
Jdu cestou lesní
do šedé mlhy oděné,
jdu dále nevěda kam.
Nikde stopy po značce
upravující směr,
nikde psaná pravidla
těchto zvláštních her
života ještě zvláštnějšího.
Jsem jediný strom
kůrovcem napadený
v celém parku národním.
Přeji si prozřít
a nalézt cestu svou,
po které dojdu
vzpřímeně a po dvou
až do cíle vysněného.
Kéž dojdu
dřív než k stáru.
Doufám a věřím,
že kráčím správně,
doufám a věřím,
když blížím se opět
k neznámým dveřím
se jménem kohosi neznámého.
Jdu cestou lesní
do šedé mlhy oděné,
jdu dále nevěda kam.
Nikde stopy po značce
upravující směr,
nikde psaná pravidla
těchto zvláštních her
života ještě zvláštnějšího.
Jsem jediný strom
kůrovcem napadený
v celém parku národním.
Přeji si prozřít
a nalézt cestu svou,
po které dojdu
vzpřímeně a po dvou
až do cíle vysněného.
Kéž dojdu
dřív než k stáru.
Doufám a věřím,
že kráčím správně,
doufám a věřím,
když blížím se opět
k neznámým dveřím
se jménem kohosi neznámého.


Zoufalé? No ano, ale osobně bych neřekl jen zoufalé. To bych použil jiná slova. Kéž a doufám a věřím... To je naplněno dávkou zoufalosti, ale hlavně také odhodláním a nadějí... aspoň teda pro mě...

nevědě kam - to se mi nelíbí
poslední část taky bohužel ne...kéž dojdu, doufám a věřím...uff jak zoufalé, ale postrádám jakousi důvěryhodnost, prostě tomu moc nevěřím...přijde mi to strašně krkolomné
poslední část taky bohužel ne...kéž dojdu, doufám a věřím...uff jak zoufalé, ale postrádám jakousi důvěryhodnost, prostě tomu moc nevěřím...přijde mi to strašně krkolomné

Jediné, co bylo plánované, je právě ta myšlenka. Momentálně se věnuji téhle sbírce a něco sem tam napíšu jen v případě, že se mě to osobně dotýká. Teď mám prostě tyhle pocity nejistoty a ty jsem vyjádřil tak, jak jsem je cítil. A metafora s tím stromem pro mě není zbytečná. Naprosto koresponduje s tím, jak se cítím.
Ale rozhodně děkuju za zastavení a vyjádřeni názoru. Je to o mnoho více, než čeho se mi poslední dobou dostává... :-)
Ale rozhodně děkuju za zastavení a vyjádřeni názoru. Je to o mnoho více, než čeho se mi poslední dobou dostává... :-)

jses takovy ent, hm...? ta metafora o stromu mi prinde uplne zbytecna... jinak mi ta tvoje planovanost prebiji myslenku
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jako bych kráčel, nevěda kam : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Býval jsem si jistý
Předchozí dílo autora : Dříve
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
zamyšlená» narozeniny
jednou uklouznu na slupce od banánu [17], Kristen [15], Kettina [14], Sabatu322 [10], sarka [8], AJA [1]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.