včerejší....

Včerejší noc jsem asi moc přemýšlela...nad smutným osudem některých žen, co znám...;(...Muži by jim měli stát po boku...ale nestojí...bohužel...

Nejsem njak depresivní člověk stěžuje si nerada, ale psaní básní s touhle tématikou mi jde :)

jedna ztracená, z pozdního léta...

Pocity ze sobotního dne...každé vzkříšení stojí kapku bolesti, když se duše vrací z očistce zpátky do svého těla...

inspirováno románem Franze Kafky....

...takhle to nepůjde dál...;( člověk si musí umět odpočinout...i od toho, co má moc rád...děkuji Vám pane Hrabě...Vy jste mě toho hodně naučil...* a taky děkuji všem za podporu...mám Vás ráda...*

odcizení...

dávam to sem paralelně s Liter-em

Písňový text, co mne napadl, když jsem si listoval v knize Bedna od whisky s písněmi Mikiho Ryvoly...

...

vlastně to není ani smutná báseň, ale nevěděl jsem kam s ní: ) o smutku, na kterém přese všechno shledávám něco krásného

Komentář k jedné básni či vlastní rekapitulace života? Quien sabe...

Jako soudtrack mi posloužilo tohle: http://youtube.com/watch?v=PmOv2lTfJbY

Bolest se rodí hluboko v srdci a zrdcadlí se v očích...přilétněte havrani...ať tu mou nikdo neuvidí... /spontální básnička...emoce si dělají co chtějí...ale naštěstí budou mít jen jepičí život/...*

volám sluníčkooooo

... anotace? ... ubližujeme jenom těm, které máme rádi ...