Hmm, možná mě vypískáte, dlouho jsem nic nenapsala a není vlastně jisté, jestli se k psaní ještě vrátím. Nevím jaké to je, ale asi to něco vypovídá :-), jinak už to neumím..

Blázínku, říkáš mi, copak se dá láska vypnout jako rádio?

Zmatené jak veverka v parku...já to však asi chápu :-D

Vracím se...ale ne úplně a jen na chvíli...:-)

V Praze už nechci nikdy žít, čtyři měsíce mi bohatě stačily.

Néé, no už zase je to psaný jako noční(k). Prostě neumím psát nic v čem se objevuje den...už zase ten měsíc... je to slepenice matlanice několika lidí a několika mých altereg...

Napsal jsem ji včera 20.4. jako reakci na vhození zápalných lahví do oken romů ve Vítkově. I když holčička stále bojuje o život, je praktricky mrtvá, protože už nebude mít nikdy normální život. Ps: jsem čech

s trochou naděje...

s těmi milenci si nepomůžu ,) .....a podzim neskutečně zbožňuju !

Jen vyčitky..myslenky a praní..ktery se uz nevratí!!!

Jedna taková zase noční...denní se večer prostě psát nedají...a pro všechny bonus,kdo uhádne, co je malý černý beránek?

a moje strachy

Po 5i letech se vracím ke psaní, ale nevidím se...

„Odmítáme ty, co nás milují, a milujeme ty, co nás odmítají.“ Seneca

Když se upnete k naději o někom, kdo by vás měl mít rád a nemá