s trochou naděje...
 25.10.2009
6
1514 (8)
0
Deštivý soumrak do louží se skládá,
dnes v noci bude samet bez flitrů,
země si vodu pod kůži nastřádá,
utápím nostalgii v řadě půllitrů.

Bezbarvou duši namalovat zkouším,
konturou černou obtahuji stín,
čekám na slunce, zlatá mu tak sluší,
září i v srdci, tím odhání splín.

Parapet rychlou píseň kapek buší,
v bláto se mění pod nohama hlína,
voda protéká i do záhybů duší,
aby tam květům půdu připravila.
 28.12.2014 23:20
nevěrná:
Psávala jsi krásně, Majko! Škod, že jsem tehdy všechno nestíhal číst. Tehdy se nikdo nepozastavil nad harašením ve veršovaných komentech a to, jak si psala, by Ti mnozí a mnohé záviděli...To není jako naplácat něco volným veršem, co ještě potřebuje výklad a myslet, že nějaký nezvyklý obrázek to spasí! :-)
 26.11.2014 18:54
 Zamila
Moc pěkná - hlavně úvod ... A docela by stačilo "střádá" :-)
 29.10.2009 19:46
Líbí se mi, ale je to taková ta typická náladová... A asi mě dneska podzim tolik neuchvátil jako tebe.:)
 28.10.2009 09:45
stojím v parku, za tou borovicí,
rukama svírám perníkové srdce,
námraza zdobí červeň na mé líci,
za zahradami vykukuje slunce...
 27.10.2009 13:35
jen nostalgicky kývu hlavou
mě déšť podzimu neděsí
mám rád mlhu rozcuchanou
a z jinovatky účesy
těch borovic, co zdravím v parku,
jen já tam jsem a možná pes,
koupím ti srdce na jarmarku,
ten splín bych asi neunes
slunce pozvu, ať se snaží
dát očím jiskru, tváři nach,
čekat budu na zápraží
než rozední se v zahradách
 25.10.2009 10:56
 Tom
silna pocitovka... co na to nostalgik? :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.