Story about piece of darkness

Kdysi nadějná houslistka,
sbírala noty polité vínem,
k tomu jí tančily krysy,
já sama jsem proto uspávala,
malého černého beránka.

Povídáme si,
jak je strašně těžké,
hojit druhým ovečkám jizvy minulosti,
a poslouchat je,když s námi nechtějí mluvit,
cítit pod sebou tenkej led a bruslit na něm sám.

Malé černé smítko,
s ospalýma hnědýma očima,
slepě vykřikuje námitky,
že jsme oba,
strašně krásně naivní a hloupí.

Až konečně usne,
i bez pohádky ovčí babičky,
poslechnu si hluk ulice,
opilé barové zpěvačky,
komiky v depresi,
ticho černého jeviště,
osamělost velkých herců,
a další osudy,
kterým nestačí spanilost noci.

Se zpožděním několika dní,
snad všichni zjistíme,
že krutá posedlost říkat pravdu,
je jen zbabělým zabíjením tajemství.