tok myšlenek s myšlenkou uvnitř

polib mě
naše duše letí
stratosféra se láme
tma tě bolí
světlo ubíjí
a noc je ti drahá
v noci jsi potkala
své zeměkoule vraha

nikdy nebude co bylo
nepotkáš své plyšáky
odnesl je vítr ten
vítr co ničí
majáky jistoty
ten zloděj
co bere si a dává
byla si tak krásná

pak krásu nahradí rozum
a ten nakonec strom
lidi se kolem mění
jak chameleon
ty jsi stálá,
jsi sebou, sobě drahá
ostatní nejsou součástí
tvého vlastního světa
vesmíru neřesti.