včerejší....

Jedna z novější tvorby... (Je zajímavý že čím víc píšu, tím míň se mi to rýmuje a má to menší rytmus)

...

jsi pořád se mnou

inspirováno románem Franze Kafky....

Pocity ze sobotního dne...každé vzkříšení stojí kapku bolesti, když se duše vrací z očistce zpátky do svého těla...

..černé opozitum k básničce "Tralalák" (na Literu) .. Něco jako velmi ukecané mlčení.. :)

Diskuze o přirozeném a nadpřirozeném mě inspirovala. Kajícně přiznávám začátek dle Reyneka a konec dle Dyka.

/"co budeš dělat po válce? Myslím - kromě toho, že budeš mou ženou?"/

Písňový text, co mne napadl, když jsem si listoval v knize Bedna od whisky s písněmi Mikiho Ryvoly...

Něco takového jsem už dlouho nenapsal... zajímavej pocit...

aneb snažím se nebrečet.... Pro všechny, kterým není zrovna dvakrát fajn... i pro ty ostatní... aby si vážili svého štěstí

jedna ztracená, z pozdního léta...

ubohý italský sonet, který lze zařadit mezi mé první... měl poměrně pozitivní ohlasy na jedné vnitro-školské soutěži, ale zajímala mě objektivní kritika