Pierot

Pod klenbou stanu
z hrubého plátna
líčím si tvář.
Na jednu stranu
co je mi platná
ta vaše přízeň
a potlesk vřelý,
vždyť já jsem bídák
a velký lhář,
na to jste zapomněli?

Když padne večer
a začnu hrát
pro vaše oči,
pak musím brečet
nebo se smát
abyste radost
upřímnou měli,
cítím se jako
potulný tmář
nadobro oněmělý.

Za nocí bdím
a svírám v dlaních
jen písek z bot,
nevím, zda smím
zas bych se namích!
zbytečně klít
a hanit svět,
nejednou vzal jsem
ostří hrot
a na kůži nechal
rozvít květ.

Nebudu plakat
nad smutnou dobou
nebudu pít,
nedám se zlákat
a pozřít zlobou
nevzplane svíce
když není knot,
jen při zdi žít
přibitý skobou
jsem otrok smíchu
- pierot.