po dlouhé době, někdy se cítím uvnitř tak volná, že mám strach, že mi srdce odletí a já už ho nikdy nechytím ...

...probouzení se do nové (roční) doby

léto končí ... https://www.youtube.com/watch?v=N1eotn3hWGQ

netřeba komentáře...tak to nefunguje (jen na okraj, poděkování patří slnečnici že mi napsala pár hezkých řádků...protože nic není náhoda a dobré věci přicházejí aby vyrovnaly ty špatné - není to teorie, je to praxe;)

život je tragikomedie...*

...když já ty odchody léta tak těžce snáším, takže v té podzimní melancholii aspoň píšu...

a tak, nemůže být pořád veselo..

zděšení z pravě přečteného článku..

ne zrovna můj momentální pocit ze života, ale spíš můj protivník v boji s nekrásnem! a já to prostě nehodlám vzdát!:)

musela jsem, ten film mě poznamenal! Pouštím to ze sebe, ššš, ššš ...radši se na te film koukněte sami...kdo ví, ví, kdo ne nic nepovím, protože byste přišli o ten zážitek;)

...některý dny...prostě vážně nemají smysl...("jéchecheche!:D:P)

o lidech, co se nikdy nemůžou ztratit

...chtít někoho znát...někdy to pochopíš snad:)

zmokla jsem, dostala zánět močového měchýře a bylo mi vyhubováno...ale za ten pocit to stálo...

Nevím, kam nejlíp zařadit... je to básnička s vyznáním, zklamáním, ale i ze života... a možná by se dalo najít toho víc.. Je to totiž i blízko komunitě, která hazarduje s anorexií...

Co bylo, už není...