|
Co bylo, už není...
|
Tenkrát
když jsme se ještě mohli dloubat v nose
bez opovržení přítomné společnosti
když nás netrápila HDP a DPH a minusy na bankovním účtu
když Brno bylo velkoměstem
a všechno za domovní brankou se zdálo šíleně daleko
když se děti rodily z propletení prstů
bylo nám fajn
nedošlo nám
že věci nemusí být tak jak jsou
že autobusy jednoho dne mohou přestat jezdit
že cukrátka už nikdy nebudou dost sladký
že slunko nemusí vyjít
že jednou budeme chtít být nezodpovědnými mrňaty
pod neustálým dohledem
že jednou uděláme poslední kroky
že jednou budeme spát
i po obědě
když jsme se ještě mohli dloubat v nose
bez opovržení přítomné společnosti
když nás netrápila HDP a DPH a minusy na bankovním účtu
když Brno bylo velkoměstem
a všechno za domovní brankou se zdálo šíleně daleko
když se děti rodily z propletení prstů
bylo nám fajn
nedošlo nám
že věci nemusí být tak jak jsou
že autobusy jednoho dne mohou přestat jezdit
že cukrátka už nikdy nebudou dost sladký
že slunko nemusí vyjít
že jednou budeme chtít být nezodpovědnými mrňaty
pod neustálým dohledem
že jednou uděláme poslední kroky
že jednou budeme spát
i po obědě
13.10.2007 17:45
slunko bych asi vyměnil za slunce...každopádně krásně mi to při čtení plynulo, tak nějak samo :)
13.10.2007 16:54
jo Brno...ono bylo někdy velkoměstem?:)...každopádně...krásně rotomilá básňička se špetkou melancholie...jako gurmán jsem si pochutnala;)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.