A opět je zpátky váš polooblíbený autor s dávkou svých prý extravagantních nevyžádaných projevů, tučně protkanou autoiluzionistickou pseudosugescí jasně evokující naprostý nedostatek asociací, spiklenecké šeptání o ničem, nimrání se v zárodku prokládané výkřiky o brzkém konci vesmírů. Ponurý lokální sarkazmus prošitý netrpělivou notou místy až teatrálně nesmyslné upřímnosti.

nebohéma. díky lakomci za inspiraci.

Panu Patersonovi z filmu

slova jsou vyplýtvána, zbyly jen pocity...

První pasáž je v pravidelném osmistopém trocheji,bez čárek,poté následuje dlouhá věta,a pak se zvolna pozvracím.

záplava egoismu, z něhož se dělá zle i autorce... :) ... a to je co říct, páč autorka je známá morbidistka :D

jsme nuly, totální nuly a nulama už zůstanem

Bez žen by to nešlo.

Spíš než báseň je to aktualitka ze života, třeba vás taky pobaví.

Erm...po dlouhé době...to vypadá...pořád stejně?

Náhle se rozpršelo.. Já se schoval do průchodu k obchodu s oblečením a díval se na lid.. Byl to takový zvláštní, nadpozemský pocit..

ze samé lásky k životu...pro ty, kteří neunesli bolest druhých...* aneb pocitová básenka z uplynulých dní...díky všem...;)

Neni tu vše v pořádku, když kráčíme kupředu pozpátku.