Malá báseň ke kávě a marcipánové tyčince

Dobře napsaná...

I ten Noe vprostřed hnoje z zvířat co na palubě měl byl jistě v riti neboť v chaosu On na poezii zapomněl.

puero: Palačinky, bramboráky či snad high society...vepřový řízek? Použij prsty, poctivého nepálí. Nebo dvě vařečky.

Jo, zase jsi to vyhmátla. Poezie bydlení není v tom, že má někdo pěknou bibliotéku s verši - mimochodem ta moje stojí za to - můžem soutěžit, kdo má doma víc sbírek v poličkách. Ani v přepychu a pohodlí ta poezie není.

Můžu-li být hnidopich, trochu mě vyrušilo to dvakrát použité slůvko žijí/žije. To první bych změnila třeba na "bydlí" nebo něco obdobného. Ale jen můj názor:-)

Jinak super. Připomnělo mi to dům mých prarodičů (kteří už nejsou). A znám takových domů spoustu. Podobně jako Homér nevlastním nic ze jmenovaného (kromě wifi), ale sbírek mám taky celkem dost (míň, než bych chtěla). Ale myslím, že to není jen o sbírkách... myslím, že ta "poezie" je právě tím životem, který se sám nestane. Nějakým chybějícím přesahem.

Dandy: Hanulka: Děkuji za návštěvu a milý komentář k básni.

Homér: Hlídám dědu u tchýně a tchána.

Vařím.

Nedokážu najít obracečku. Nejen básnické sbírky.

Do prdele, nemáme auto, bazén, telku ani grill. Rozhodil jsi mě.
U koho jsi to byl na návštěvě, ty slídiči?

My máme jen wifi ^_^. A sbírky tu jsou, docela dost.

puero :
"V domě, kde světlo svítí skrz sklo,
chybí pár veršů, co hřejí jak šál.
Mezi stěnami, co mlčí až moc,
schází jen slovo, co rozezní noc."

Chybý tam hodně každý má svůj svět,spolu a přesto cizí.
Co doba seje to sklízí.