Každý z nás je k něčemu odsouzen...

i ta může být cílem... a nebo nemít cíl...

tajemná i bez záhad... :)

???

Touhle básní končí něco moc významného... Končí jí mé Otazníky mládí...

ne zrovna můj momentální pocit ze života, ale spíš můj protivník v boji s nekrásnem! a já to prostě nehodlám vzdát!:)

noc je černobílá přikrývka iluzí...*

„Odmítáme ty, co nás milují, a milujeme ty, co nás odmítají.“ Seneca

malá posvátná chvíle... ať už s černým, zeleným, bylinkovým...

V Praze už nechci nikdy žít, čtyři měsíce mi bohatě stačily.

Jen vyčitky..myslenky a praní..ktery se uz nevratí!!!

Dnes jsem jich zažil opravdu dost...

jakmile jsem to cítila a viděla, věděla jsem, že o něm musím napsat...

s trochou naděje...

to víte... jednomu je dva dny osmnáct.. a neví co by :)

objevená v poznámkách.. myslím, že jsem tehdy měla co do činění se vzpomínkami...

jak dlouho nás, vás, je to ještě bude bavit? ("tři tequily prosím! merci")

Děkuju Adrianne za inspiraci...