jak dlouho nás, vás, je to ještě bude bavit? ("tři tequily prosím! merci")
přidáno 29.10.2008
hodnoceno 5
čteno 1406(30)
posláno 0
.
Harfa hrála
a za komínem večerní kočka
chrání tuhle chvíli

Nos na zrcadle zbaběle funí


Podzimní Bůh si zapálil
Kdo nám teda bude vyčítat,
pohoršení pro všechnu tu dokonalost?


Harfa hrála na suché struny,
pod neony tančila svislá vášeň
-dvakrát, třikrát, rozmazaně . . .

Okamžiky blýskaly se s pozlátkem


A pak se svět roztočil jako blázen


Závrať už nedala se počítat
na prstech, v náručích

ani v promilích

Za chvíli se jistě budeme ptát…


někdy není řešením
pochopit
.
přidáno 16.11.2008 - 20:46
říkám to furt: listopad je nejpitomější období roku, všichni depkaří...
přidáno 31.10.2008 - 07:24
Jo... Prostě jo, líbí se mi.:o)

Podzimní Bůh si zapálil
Kdo nám teda bude vyčítat,
pohoršení pro všechnu tu dokonalost?

V tomhle vidím nějaký "vrchol" tvojí básně. Krásné.
přidáno 29.10.2008 - 22:38
uplne souhlasim s prostejankem. jednou mi bylo receno, ze lasce nesvedci premejsleni. a v hluboky depresi mi nekdo rekl, ze sem moc dobra,a bych premejslela, ze mi zakazuje to delat.
tak nepremyslej a miluj!!;)
přidáno 29.10.2008 - 18:02
nechápat, milovat...... hotovo :)....... nejjednodušší a nejkrásnější, co člověk může udělat... nechat se nést... a zbytečně nepřemýšlet :)
přidáno 29.10.2008 - 15:37
... zajímavé, přečetl jsem tvoji báseň po druhé od posledního řádku nahoru a dávala stejný smysl... není řešením pochopit...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Večery a okna dokořán... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Nejlíp je nám někde mezi
Předchozí dílo autora : barevné naděje

» narozeniny
Nastasiya [16], ThomasThomasson [12], calif [6], borovice [3], Dijuš [3], Darmošlap1960 [2]
» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :
Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming