zmokla jsem, dostala zánět močového měchýře a bylo mi vyhubováno...ale za ten pocit to stálo...

jakmile jsem to cítila a viděla, věděla jsem, že o něm musím napsat...

nechci pojmenovavat svuj zivot. to je jak kdybych volala na psa!

Některá setkání jsou inspirující ... tou vzdálenou vzpomínkou :)

zkuste přemýšlet... jestli to vlastně o něčem je...

To psal Ludvík. Mou rukou. Ale Ludvík. Připomínky směřujte na Ludvíka.¨A ten chaos je záměrný.

Už tolikrát jsme umřeli v bleděmodrém světě smutku...rozhodla jsem se proti tomu bojovat...kdo se přidá?...;-)...* spontální básnička...čeho je moc...toho už bývá příliš...

v rytmu včerejšího podvečera....chvilka vnitřní volnosti...

obnažené já..../vráceno/...;)

jooo padat...není nejkrásnější pocit

tak si toho važ...

páteční noc se protáhla...hledáním, nebo spíš prohledáváním... sebe sama... aneb...není nad to vypsat se z podoby...;-D

objevená v poznámkách.. myslím, že jsem tehdy měla co do činění se vzpomínkami...

/Praha - 20.5./ Stačí se dívat a cítit...byla to krásná exkurze...bláznit v dešti...hromadně se převlékat v autobuse...být v Národním divadle na představení Sluhy dvou pánů...a to rozespalé ráno, které se s námi táhlo až do konce středečního vyučování

čtyři "průhledovky" do pocitů po 19. narozeninách....ještě mě tam nahoře nechtějí...:) jsou to takové zachycené okamžiky...byla bych moc ráda za komentáře - ...na hodnocení nezáleží...

Pro každého, kdo se zrovna na někoho zlobí.....

Touhle básní končí něco moc významného... Končí jí mé Otazníky mládí...

život...?

pro celou tu dobu...