Tažení za skleněné panenky

Na dveřích jejího pokoje
visel červený nápis:
ZDE SMÍCH ZAKÁZÁN.
Šla jsem dál bez zaklepání.

Seděla pod lustrem z divadla,
plakala pro barevná sklíčka.
Objala bych ji,
ale rozsypala se mi před očima.

Sklěněné panenky dávno přišly o právo žít.
Strhávají nápisy
ZDE SMÍCH ZAKÁZÁN,
znají je nazpaměť.
----
Táhnu do srdce Paříže,
jsem vůdce
tažení za skleněné panenky.
… Ráda hraju hru na Bohy…

Všechna tažení končí válkou,
nebojuji pro konec,
ale pro příběh,
pro písmena v kronikách.

Nevrátila jsem skleněným panenkám
právo žít.
V mém příběhu se utopili
všichni indičtí sloni.
---
Odcházím na planetu
malých princů,
s kopretinou, tulipaní a kovářem,
dnes bez slonů, prosím.

Jsem…
plná síly, kterou jsem vyhrála,
všemi nesmysly, které říkám,
malý princ pod nejtěžší maskou,
klas pšenice v obrovském poli.

Pro Vás,
růžové pincezny a hvězdní zrádci.

Přístě nepůjdu dál,
prohrála bych harmonii.

Raději tančím s úsměvy,
vařím fíkovou kávu,
oddávám se toulkám nocí
a brzy se uzamknu v lesích.