Kdo neumí dát radost, těžko ji sám bude dostávat...

Bohužel, někdy to právě takto dopadá... :-(

Je to taková hříčka, na více přečtení a trochu zamyšlení...

Krátké zamyšlení nad lidmi. Myslím, že i ti, co to nevysloví nahlas, si to v skrytu duše přejí...

..Zase lidé a lidé..tentokrát hříšníci ;)

Za inspiraci vděčím Orionce - Poeta účelový. :-)))

Jestli na lidech něco nesnáším, tak je to právě...

I ignorance a snaha "vyhrát" a mít vždy "pravdu" je někdy cestou do pekel. A někdy zcela zbytečnou? Přitom stačí tak málo - víc naslouchat a vnímat. Nemyslíte? :-)

Ta socha,byla fakt krásná...ale napadlo mě to až teď :-(... už vím,že krásný není jen dokonalý...

sprosté

Doufám, že tohle dílko bude vnímáno s humorem a nadhledem. Ani já ho nemyslím úplně vážně. A jsme na literárním serveru, takže inspiraci můžeme brát všude, ale pořád je to jen literatura :).

Na Praze se mi líbí ta její lyričnost, tajemno a pocit, jako by kolem vás běžely dějiny.. A líbí se mi tamní Kavárničky, čajovny, hospůdky.. A děvčata, ostatně jako všude jinde v naší vlasti.. :-)

Čím déle na ten obrázek koukám, tím míň se mi líbí... no ale asi jsem tehdy měla důvod ho takhle nakreslit. Vznikal souběžně s básničkou. (uleželá záležitost, už je nějaký čas na literu)

Postesknutí. Kéž se dokážem povznést.

Vše podstatné je v básni samé, takže další slova jsou zbytečná...

................

...

Dobře je známe.