Pravítkem ti vyměřím čas

myšlenky vysypu
zpod ztržených rukávů
a budu se smát

vzpomenu si
jak se včera
zas zoufalo nad střechami
a doufalo
a umíralo…

a ty
plácající
se každodenně
(se mnou či beze mě)
v kousíčcích krve a viny

tak jako jsem
se já
na včerejšek zapomněla
prozvracela
prosnila
den…

tak jako ty
celá
pravá, levá
nezlomená
zalomená
otáčíš se v půlkruhu

/ač tvůj svět
do omrzení
sazí čtverce…/

netušit
jak já to všechno měla
to co nemá
a nedá se
prozradit

ptát se

kam jít včera
a k dnešku

být sotva blíž