Před očima se mi zamlžilo, tlukot srdce se zrychlil a dech začal být slyšitelný. Spatřil jsem něco, co by se mohlo nelíbit jenom člověku, který nezná, neví a ani nikdy nepozná co je to krása.

pokračování a zase mi byla inspirací Megs. Díky ;)

další pokračování, doufám, že vás to trochu zmate.... díl druhý! Kdo nezná pana Fukse, tak nepochopi...ale to nevadi...

c- d-e-f-g-a-h-c a pochopení, že ...

konečně další pokračování...

... tam, kde je jen sníh, on, a jeho fantazie.

Prosím prosím napište mi kometář co si o celé povídce myslíte. Zajímalo by mě, jaké dělám chyby, atd. děkuju moc :-)

pokračování předešlého dílu...snad se bude líbit.

aneb Pro chvíli ukradenou těm šťastnějším! Bez "bonne fin" , možná jen trochu víc s láskou:) -mezi řádky- Asi proto, že " zpěvy deště, síla poesie a já prosím ještě, ať kapka kapku bije " dopršelo! / ode mě Vám k mým včerejším narozenám:D /

Malý skok o čtyři roky do budocnosti...

Happy endy nečekejte od spisovatelů a dramatiků, ale od života:o) Stále a snad ne napořád bez múzy, jen ve mně ten obraz cosi zanechal...touhu po malíři ?

otevírání nových ran nebo vyjasnění minulosti? (Omlouvám se za zpoždění, ale užívala jsem si prázdniny na chatě, kde není internet)

a na který jsem se dívala při psaní téhle povídky. To stačí, nemám ráda oficiálně určený ,,měsíc lásky". Místo toho nám:-* (všem) radši přeju, abychom byli šťastní a měli se rádi pořád..půjde to? :o) Číst mezi řádky povoleno, za předpokladu, že to umíte... jinak radši ne!!! Kritiku beru, nic není bez překážek / víme svoje/...chci zpátky múzu..:-D

Naivní dílo nevyzrálé holky... obyčejná slečna vyhraje večeři se slavným Hollywoodským hercem. Jejich setkání nezůstane bez následků...

Nejen zádušní mše za minulé dny...snad mezi řádky a snad i určitě sladká píseň pro ty nastávajicí a budoucí:o) ... Věnováno( :-*) vám !! Nepotřebuju múzu, dokud dýchám ...

O hodnotě času, o prchavosti krásných okamžiků, které se ti ztratí dříve než stihneš mrknout a už je nikdy nedoženeš.

Toto je první díl... Doufám, že se vám to bude líbit...

starsi, naivní dílko z roku 2007, člověk někdy musí zavzpomínat. Příběh je smyšlený a po tom, co jsem pana Prachaře poznala osobně, jsem zjistila, že chci aby smyšleny prostě zůstal :) je delší, ale na pokračování :)