Někdy přijdou chíle...

páteční noc se protáhla...hledáním, nebo spíš prohledáváním... sebe sama... aneb...není nad to vypsat se z podoby...;-D

tohle neni jen sen, je to i pravda

...tohle není o lásce...o poezii...o krásných slovech....tohle je moje hladinka smutku v krvi...upřímná zpověď květinám...*

Jsme relativně šťastní... Snažíme se... Díky za rybky... Za Tresky obzvlášť..

Hm, kdo ví co si pod tím představíte... Doufám jen, že vůbec něco...

slané, sladké, kyselé... potřeba se vypsat... A moc to pomohlo. Je mi teď nějak líp..lehčejc.

/Praha - 20.5./ Stačí se dívat a cítit...byla to krásná exkurze...bláznit v dešti...hromadně se převlékat v autobuse...být v Národním divadle na představení Sluhy dvou pánů...a to rozespalé ráno, které se s námi táhlo až do konce středečního vyučování

O Kunderovi a jeho knížce ,Nesnesitelná lehkost bytí´kterou jsem nečetla... O vášnivém tangu... O dnešním večeru... O svobodě...

... myšlenky spojený jedna do druhý ...

v rytmu včerejšího podvečera....chvilka vnitřní volnosti...

Ale budu já někdy velká ?!

Omluvte tu zmatenost, ale nedá se jí zabránit.

Jen z čiré radosti...Z tohohle hloupého světa...Už to tak bude:)

čtyři "průhledovky" do pocitů po 19. narozeninách....ještě mě tam nahoře nechtějí...:) jsou to takové zachycené okamžiky...byla bych moc ráda za komentáře - ...na hodnocení nezáleží...

obnažené já..../vráceno/...;)

...

Napsáno v trolejbuse při útěku z domova. Pěkná slečna mi trošku koukala přez rameno, ale nějak jsem něměl náladu se s ní seznámit. Jasný důkaz mé rozervané a smutné situace..