|
Napsáno v trolejbuse při útěku z domova.
Pěkná slečna mi trošku koukala přez rameno, ale nějak jsem něměl náladu se s ní seznámit.
Jasný důkaz mé rozervané a smutné situace..
|
Pln vzteku utekl jsem pryč,
a říkám si, kolik já? Kolik oni?
A zatímco uvnitř kropím ulice
slanými slzami,
s maskou na tváři,
usmívám se na dívky.
Usměvy dívek,
lehoučké pohlazení
v moři úderů.
Schovaný v sobě uprostřed davu.
Proč já? Proč mám rozervané,
křičící srdce básníka.
Proč kolem je tma?
A jasné světlo,
ztrácí se jak hvězdy někde v dáli.
a říkám si, kolik já? Kolik oni?
A zatímco uvnitř kropím ulice
slanými slzami,
s maskou na tváři,
usmívám se na dívky.
Usměvy dívek,
lehoučké pohlazení
v moři úderů.
Schovaný v sobě uprostřed davu.
Proč já? Proč mám rozervané,
křičící srdce básníka.
Proč kolem je tma?
A jasné světlo,
ztrácí se jak hvězdy někde v dáli.
08.02.2008 21:30
Jde z toho cítit ta bouře pocitů....je to hodně silná básnička...hodně silného okamžiku...;)
ale moře se uklidní...a nastane den...
ale moře se uklidní...a nastane den...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.