Tak tohle je moje oblíbená...jestli se tak dá vůbec mluvit o vlastním výtvoru. Mám k tomu osobní vztah:-)
přidáno 28.10.2007
hodnoceno 8
čteno 1866(18)
posláno 0
Ty jediný máš pochopení
pro moje
nekončící
retrospektivní
nálady

Můžu ti říct
všechno
/a nezlobíš se
když ti neřeknu
nic/

Koncentruju do tebe
celou
svoji
existenci
/a tebe to vůbec
nezatěžuje/

Děkuju ti,
Můj milý
.
.
deníčku...

přidáno 15.10.2012 - 22:23
((o: !!! :o))
přidáno 23.01.2008 - 22:06
a vlastně...je to tak lepší...papír to unese...sice si deník nepíšu...ale...asi je to lepší než to říkat lidem, kterým věříte a pak s tupým výrazem zjišťujete, že vás jsou ochotni vyměnit za tak zkurveně málo...no...momentálně se mě to moc dotýká...nikdy nemůže být nic stoprocentně dokonalý...asi se půjdu svěřit kusu papíru...:)
přidáno 29.10.2007 - 22:02
deniceek..prekvapilo..mocmhezky..stim...nezlobis se,k dzy nereknu nic..nebo jak to bylo..fajn:)
přidáno 29.10.2007 - 19:46
Člověk si celou dobu představuje osobu a na konci je deník, to mě dostalo, ale nakonec ono, svěřit se něčemu, co tě nebude kritizovat je milejší, že...:-)
přidáno 28.10.2007 - 20:08
Já deník taky vlastně nemám:-) Bála bych se, že by ho někdo našel a "přečetl" si mě. Spíš jde o odcizení, o uvědědomnění si, že není moc lidí, kteří rozumějí...
přidáno 28.10.2007 - 18:59
já na deník nikdy neměla nervy... tak jsem si to vybíjela na chudácích kamarádech ;)...
přidáno 28.10.2007 - 17:49
taky jsem si kdysi psala deník...;) tvé básničce hodně rozumím...
přidáno 28.10.2007 - 16:55
jojo.... ale je to asi skoda.... (ja nemam ani denik, momentalne... :´( takze ses na tom lip)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ty jediný : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Slunečnice
Předchozí dílo autora : Experiment

» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]
» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :
Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Tématická soutěž

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming