|
Filosofická deprese
|
Rozhostilo se ticho
mrtvé stromy páchly plísní
mokré listí
pod nohami
malých dítek sténalo
s nimi
vedli je na místo
kde měly umřít
dívaly se na to listí
jak bylo šedé
cítily plíseň
a pot
jak šly za sebou
nevědely
že umřou
nechali je
aby se dívaly
a oni bez lesku v oku
a ony jako listí
jedno po druhém
hnily společně
pod mraky
a potom sluncem
v noci
ve dne
všechny najednou
zmizely
protože to tak v životě bývá
mrtvé stromy páchly plísní
mokré listí
pod nohami
malých dítek sténalo
s nimi
vedli je na místo
kde měly umřít
dívaly se na to listí
jak bylo šedé
cítily plíseň
a pot
jak šly za sebou
nevědely
že umřou
nechali je
aby se dívaly
a oni bez lesku v oku
a ony jako listí
jedno po druhém
hnily společně
pod mraky
a potom sluncem
v noci
ve dne
všechny najednou
zmizely
protože to tak v životě bývá
Ze sbírky: 1938-1945
01.11.2007 16:20
hmm...no...slusna rana do hlavy...libi se mi to....mam srdce ve sveraku...aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaau
01.11.2007 15:10
... tak tohle je jediná jistota kterou člověk na světě má ....
to že se tady objevil a je mu dopřáno věcem naslouchat a vnímat .... je zázrak ...
a že to nevyhnutelně jednou skončí, .... je na druhé straně to jediné, s čím může kalkulovat na 100%
to že se tady objevil a je mu dopřáno věcem naslouchat a vnímat .... je zázrak ...
a že to nevyhnutelně jednou skončí, .... je na druhé straně to jediné, s čím může kalkulovat na 100%
28.10.2007 20:02
Tak tohle je hodně silný...a to suché konstatování na konci mě uplně dostalo. fakt povedený
28.10.2007 18:12
Eclipse
Ale pěkná deprese.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.